Fakta o lupénce

Lupénka (psoriáza) je chronické zánětlivé onemocnění celého organismu, které se viditelně projevuje na kůži. Řadí se mezi autoimunitní onemocnění - to jsou onemocnění, při kterých se imunitní systém obrátí proti vlastnímu organismu. Postihuje přibližně 2% až 3% evropské populace, na světě je postiženo přibližně 80 milionů lidí.

Kromě kůže bývají postiženy i nehty a klouby. Nejedná se o nakažlivou, život ohrožující nemoc, ale lidé s lupénkou mají vyšší riziko vzniku a rozvoje cukrovky, artritidy, srdečních chorob a deprese. Lupénka se může projevit v jakémkoliv věku, nejčastěji se poprvé objeví ve věku 15 až 35 let. Nedá se vyléčit, ale je to léčitelné onemocnění, které může po adekvátní léčbě ustoupit a nemusí se projevit po celá dlouhá léta.

Lupénka JE:

  • Zánětlivé onemocnění: V důsledku zánětu se kožní buňky v postižených oblastech reprodukují za 3 až 6 dní, namísto běžných 28 dní. To vede ke vzniku tlustých šupinatých ložisek.
  • Dobře léčitelná: K dispozici je široké spektrum účinné léčby na lupénku, která dokáže udržet lupénku pod kontrolou a zlepšit kvalitu života lidí, postižených lupénkou.
  • Běžná: Nejste sami postiženi. Odhaduje se, že celosvětově trpí touto chorobou přibližně 2% - 5%.

Lupénka NENÍ:

  • Nakažlivá: Lupénka nevzniká působením bakterií ani viry. Nemůžete ji od někoho "chytit" a někoho "nakazit". 
  • "Pouze" nemoc kůže: Lupénka je více než jen nepříjemně vypadající zánět či vyrážka - může vážně ovlivnit vaše fyzické a psychické zdraví. Lupénka může vést ke vzniku cukrovky a jiným závažným onemocněním. 
  • Něco, co zmizí samo od sebe: Onemocnění má fáze zhoršení a zlepšení, někdy ustoupí (říká se tomu remise) i na dlouhé období. U některých postižených jsou tato období cyklická, opakující se, nemoc "spouštějí" určité faktory (stres, těhotenství, infekce, ...), nebo se zhoršuje v určitých obdobích roku (často v zimě).

Příčiny vzniku lupénky

Za příčinu vzniku psoriázy se považuje geneticky podmíněná porucha funkce imunitního systému, který způsobí nadměrnou produkci kožních buněk. Jejich následné nahromadění se projevuje lokálním zánětem a olupováním kůže formou šupin. Onemocnění může dlouho zůstat v latentní formě. Znamená to, že se navenek neprojevuje, může však vypuknout pod vlivem vnitřních nebo vnějších podnětů. K těmto podnětům patří např. streptokoková infekce, zejména streptokoková tonzilitida (angína), která je častým spouštěčem psoriázy u dětí. Stres (rozvod, úmrtí v rodině, ztráta zaměstnání) je také významným faktorem ovlivňujícím první vzplanutí psoriázy a negativně ovlivňuje průběh onemocnění. Ke vzniku či zhoršení stavu psoriázy může významně přispívat i nezdravý životní styl, provázený obezitou, nadměrnou konzumací alkoholu a kouřením. K vnějším faktorům patří mechanické poranění kůže, např. nadměrné škrábaní, snaha o odstranění šupin či poškození kůže povrchovou kožní infekci. Vzplanutí psoriázy může způsobit sezónní změna počasí se známým zhoršováním kožních projevů zejména v zimních měsících. I přes pozitivní efekt UV záření na psoriázu, který je také využíván v její léčbě, nadměrné vystavení UV záření či dokonce spálení může psoriázu zhoršit. V neposlední řadě mohou kožní projevy zhoršovat či vyvolat také některé léky (např. léky na vysoký krevní tlak). Vyvarování se těmto známým spouštěcím faktorům můžeme pomoci zabránit či oddálit vzplanutí psoriázy nebo zmírnit projevy onemocnění.

Psoriatická artritida

Psoriatická artritida je chronické zánětlivé onemocnění, které se projevuje zánětem kloubů a ve většině případů i přítomností kožního postižení - psoriázou. Ne každý pacient s psoriázou má však postižený pohybový aparát. Psoriatická artritida vzniká často po letech od objevení se kožních příznaků. Nejčastěji začíná psoriáza i artritida současně, a jen zřídka se stává, že zánět kloubů předchází kožním projevům. Psoriatická artritida se vyvine u téměř čtvrtiny pacientů s psoriázou. Kloubní postižení bez psoriázy je spíše výjimečné.
Při vzniku onemocnění sehrává roli imunitní systém. Zaměřuje se na klouby a pojivovou tkáň, kde působí jejich zánět až poškození. Nemoc začíná nevýraznými bolestmi a otokem jednoho nebo více kloubů, šlachových úponů nebo zánětlivými bolestmi páteře. Nezřídka se může objevit pouze omezení rozsahu pohybu v kloubech či ranní ztuhlost a únava kloubů, která mizí při pohybu. Nejčastěji se jedná postižení kolenních kloubů, kotníků, drobných kloubů rukou a nohou. Podobně jako kožní postižení i kloubní obtíže mohou mít fáze zlepšení a zhoršení. Zatímco psoriáza nezpůsobuje jizvení nebo jakékoliv trvalé poškození kůže, psoriatická artritida může způsobit trvalou deformaci a poškození kloubů, pokud není léčena.
Správně zvolenou léčbou lze příznivě ovlivnit průběh onemocnění a pacient patří do rukou specialisty - revmatologa.

Typy lupénky

Psoriasis vulgaris (ložisková lupénka)

Je nejčastějším typem, který se projevuje jako červený plak většinou krytý bělavou šupinou. Mezi nejčastěji postižená (tzv. predilekční) místa patří kolena, lokty a kštice. Léze mohou být růžové, světle červené až temně rudé, jsou vždy ostře ohraničené a často i vyvýšené oproti okolní kůži. Dle velikosti a tvaru rozeznáváme několik forem, drobné bodovité projevy jsou označovány jako psoriasis punctata (bodovitá lupénka), větší kapkovité projevy jako psoriasis guttata (kapkovitá lupénka). Tyto formy vídáme hlavně u dětí a mladých lidí v návaznosti na infekci horních cest dýchacích a může i během několika týdnů se úplně zhojit. Mezi další formy ložiskové lupénky patří psoriasis nummularis (mincovitá lupénka), která tvoří ložiska tvaru mince. V případě splývání projevů do větších ploch se jedná o psoriasis geographica. Nejzávažnější forma, kdy je postižena celá kůže těla, se nazývá psoriasis erythrodermica (psoriatická erytrodermie). Jedná se o potencionálně život ohrožující stav, neboť kůže přestává plnit své ochranné a další funkce.

Psoriasis inversa (inverzní lupénka)

Inverzní psoriáza je charakterizována projevy v kožních záhybech a to hlavně třísla, pupek, axily, pod prsy, vzácně může být postižen genitál či jazyk. Projevy jsou většinou sytě rudé a bez šupin. Tato forma se může vyskytovat samostatně či v kombinaci s ložiskovou lupénkou.

Psoriasis unguium (lupénka nehtů)

Postihuje více než polovinu pacientů s lupénkou, často v kombinaci s ostatními typy, ale také může být jediným projevem onemocnění. Na nehtových ploténkách nacházíme bodovité jamky (dolíčkování), žlutavé skvrny a pod nehtovým lůžkem může docházet k jeho drolení, což může vést k odloučení nehtu od nehtového lůžka.

Psoriasis pustulosa (puchýřnatá lupénka)

Tato forma se vyskytuje vzácně, ale může se také vyvinout jako komplikace ložiskové lupénky, například při infekci či náhlém vysazení kortikosteroidů. Klinickým projevem je tvorba zarudlých ložisek s četnými puchýřky, které jsou naplněné žlutou tekutinou. Pokud jsou projevy lokalizované pouze na dlaních a ploskách, mluvíme o palmoplantární pustulóze.

Psoriasis arthropatica (psoriatická artritida)

Psoriatická artritida se vyskytuje asi u 25 % pacientů s lupénkou, jedná se o revmatologické onemocnění postihující většinou symetricky malé klouby ruky a nohy a páteř.

Lupénka a kvalita života

Lupénka má negativní vliv na kvalitu života nemocných. Ačkoliv se nejedná o přímo život ohrožující onemocnění, jedinci s lupénkou popisují svojí kvalitu života srovnatelně s pacienty s onkologickou diagnózou či psychiatrickým onemocněním. Pacienti s psoriázou mají často řadu negativních pocitů, které souvisí s jejich fyzickým vzhledem, cítí se stigmatizovaní, mají pocity viny a studu, obávají se odmítnutí společnosti a mohou být tak velmi citliví na postoje a názory ostatních. Při přítomnosti projevů lupénky na viditelných místech může být pro mnoho pacientů psychicky náročné pohybovat se mezi lidmi a to jak u mladších ve škole, tak i v produktivním věku u pracujících a to hlavně těch, kteří jsou v rámci svého zaměstnání v častém kontaktu s lidmi. Nedostatečná osvěta ve společnosti může také vést k nepříjemným konfliktům při běžných činnostech, kdy z obav z nakažlivosti onemocnění mohou být vykázáni z veřejných zařízení, jako jsou bazény, sauny či posilovny. V osobním a sexuálním životě se hlavně ženy mohou cítit neatraktivní a mají problémy navazováním nových partnerských vztahů. Samotný vliv na běžný a rodinný život psoriatika také není zanedbatelný. Každodenní ošetřování a péče o pokožku je časově náročná a představuje i finanční zátěž pro pacienta i jeho rodinu. Neochota nemocných opouštět domov a vyhýbání se veřejným místům může výrazně narušovat rodinné volnočasové aktivity. Ze všech těchto výše uvedených důvodů pacienti trpí depresemi, častěji kouří a pijí alkohol, což jsou významné rizikové faktory tohoto onemocnění, a tedy ještě mohou lupénku zhoršovat. K diagnostice, jak lupénka ovlivňuje kvalitu života pacienta, se používají dotazníky. Při významně snížené kvalitě života, či u pacientů vykazujících známky psychické deprivace z onemocnění je namístě vhodná psychologická péče. Zlepšení psychického stavu totiž vede často i ke zlepšení stavu klinického.

Nově diagnostikovaná lupénka

Lupénka se může poprvé objevit v jakémkoliv věku. Diagnostikujeme ji pomocí klinického vyšetření (prohlídky kůže), její projevy jsou obvykle typické, ale pokud si lékař není diagnózou jistý, provede odběr vzorku kůže v místním umrtvení a následně odešle vzorek k histopatologickému (mikroskopickému) vyšetření.

U pacientů se středně těžkou až těžkou lupénkou provádíme i vyšetření zaměřené na metabolický syndrom, který se častěji u těchto pacientů vyskytuje. Jedná se o zjištění výšky a váhy pacienta, vyšetření krevního tlaku, hladiny cukru a tuků v krvi.
Dále pacientovi doporučujeme vyvarovat se provokačních faktorů, což může příznivě přispět k průběhu onemocnění. Již více než 50 let je například známá souvislost psoriázy a infekce baktériemi (betahemolytickým streptokokem či kmeny Staphylococcus aureus). Proto se provádí kultivační vyšetření ze stěru z krku a nosu, kde tyto baktérie sídlí.

Problematika provokace psoriázy léky je poměrně složitá a zůstává stále ne úplně vyjasněna. Z nejčastějších léků spojených s provokací psoriázy to jsou hlavně léky proti vysokému krevnímu tlaku, některá antibiotika a léky proti bolesti. V případě, že tyto léky pacient užívá, žádáme příslušné specialisty o jejich vysazení. Pacienta již při první návštěvě poučíme o tom, že se má vyvarovat mechanickému dráždění ložisek lupénky (např. snášení šupin pemzou či jinými nástroji).

Dále upozorňujeme na možnost zhoršení onemocnění po prudkém oslunění, obzvláště pokud pacient plánuje přímořský pobyt.

Vyvarování se stresu, kouření, nadměrného pití alkoholu a obecně nezdravému způsobu života patří rovněž k důležitým režimovým opatřením pacientů s tímto onemocněním.

Nakonec vyšetření navrhneme pacientovi léčbu podle rozsahu a závažnosti lupénky, podle věku nemocného, postižených částí těla i podle toho, jak významně lupénka ovlivňuje psychiku pacienta.

Rodiče a psoriáza u dětí

Diagnóza psoriázy u dětí je pro rodiče velmi znepokojující stejně jako výskyt jakéhokoliv kožního onemocnění, pokud je na viditelných místech. Ovlivňuje to významně psychický vývoj dítěte a psychická podpora dítěte ze strany rodiče je zásadní. Na straně rodičů je vysvětlení okolností choroby nejen dítěti, ale i jeho okolí, tedy i ostatním členům rodiny, kamarádům a učitelům. Pokud si rodiče neví rady, je namístě vyhledat odbornou pomoc, ať už u ošetřujícího dermatologa či psychologa.
Lupénka je velmi nevyzpytatelné onemocnění a lze říci, že u každého probíhá individuálně. U dětí vídáme častěji výsev drobných projevů lupénky na velké ploše těla, navazující na angínu či jiné infekční onemocnění. Kožní projevy svědí a olupují se, praskají, což vede k neklidu, nesoustředěnosti až nespavosti dítěte. Někdy se projevy zase objevují v místě, kde došlo k předchozímu poškození kůže, např. poranění či spálení. I když je léčba lupénky u dětí je podobná jako u dospělých, má některé specifické rysy vázané na dětský věk, proto patří do rukou odborníků, kteří mají s léčbou dětí zkušenosti. Většinou je léčba zevními léky (masti, krémy atd.) či fototerapie (světloléčba ultrafialovým zářením) úspěšná, pouze ve výjimečných případech je třeba použít léčbu celkovou (tablety, injekce).

S pomocí lékaře a rodiny se dítě musí naučit žít s chorobou a s její léčbou tak, aby minimálně negativně ovlivňovaly jeho život.